Tahiti

Tahiti

Tahiti - informace o ostrově

Tahiti je s rozlohou 1048 km2 největším ostrovem Francouzské Polynésie. Je součástí Návětrných Společenských ostrovů a skládá se ze dvou částí – Tahiti Nui (velký ostrov) a Tahiti Iti (malý ostrov). Tahiti je se svými nádhernými plážemi, azurovými vodami oceánu, bohatou květenou a příjemně teplým klimatem doslova rájem na Zemi.

Při vyslovení názvu Tahiti si mnozí vybaví polonahé snědé tanečnice s podprsenkami z kokosových ořechů a sukněmi z palmového listí. Ostrov toho však nabízí mnohem více, je vysněnou destinací pro mnoho cestovatelů a často bývá nazýván „Ostrovem lásky“. Tahiti je vulkanického původu, na nejširším místě je široký 45 km. Nejvyšším vrcholem severozápadní části Tahiti Nui je 2235 metrů vysoká hora Mount Orohena. Jihovýchodní části ostrova pak dominuje Mount Roonui dosahující výšky 1332 metrů nad mořem. Tahiti Nui a Tahiti Iti jsou mezi sebou propojeny krátkou pevninskou šíjí Taravao. Z vrcholků hor vedou hluboká údolí, která pokrývá deštný prales s mnoha kaskádovitými vodopády. Směrem k pobřeží se krajina mění v květinová pole a citrusové plantáže.

Tahiti se může pochlubit poměrně bohatou historií. K prvnímu osídlení Polynésany z ostrovů Tonga a Samoa údajně došlo již v letech 300 až 800 našeho letopočtu. Prvními Evropany, kteří tento ostrov v Pacifiku spatřili, byli v roce 1606 Španělé. Ti však neměli sílu jej kolonizovat. Za prvního Evropana, který ostrov navštívil, je tedy považován anglický námořní kapitán Samuel Wallis, který u zdejších břehů přistál v roce 1767. Wallise rok později následoval francouzský dobrodruh a objevitel Louis-Antoine de Bougainville. Ten svým cestopisem „Cesta kolem světa“ proslavil Tahiti v Evropě. Ostrov totiž popsal jako ráj na Zemi, kde lidé žijí daleko od zkažené moderní civilizace. V roce 1774 navštívil Tahiti kapitán James Cook a ještě spousta dalších mořeplavců z Evropy. Jednou z nejznámějších lodí, která připlula k břehům ostrova Tahiti, byla v roce 1789 Bounty, jejíž posádka se krátce po opuštění ostrova vzbouřila. Tato vzpoura se zapsala do dějin. Tahiti v minulosti proslavil také malíř Paul Gauguin, který se zamiloval do zdejší krajiny i lidí a přenášel je na plátno.

S příchodem Evropanů však nastaly Tahiťanům těžké časy. Návštěvníci s sebou z Evropy přivezli spoustu nemocí, které na ostrovech neznali a neuměli se jim bránit. Na tyfus, chřipku či neštovice zemřely tisíce místních obyvatel. Další zkázou pak byl pro mnohé alkohol a pohlavní nemoci. V 19. století připluli na Tahiti obchodníci a misionáři, kteří se snažili obrátit místní obyvatele na křesťanskou víru. V této době také značně zesílil vliv Francouzů, kteří se drželi nekrvavé kolonizační politiky a měli úspěch. Od roku 1946 je Tahiti a celá Francouzská Polynésie Francouzským zámořským územím, později byl název změněn na Francouzskou zámořskou komunitu.

Na Tahiti v současnosti žije okolo 180 tisíc obyvatel, což je asi 69 % z celkového počtu obyvatel celé Francouzské Polynésie. Tahiťané jsou francouzskými občany se všemi civilními i politickými právy. Úředním jazykem je francouzština, ale většina obyvatel mluví místním tahitským dialektem. Domorodci jsou velice vstřícní a každý Evropan by si alespoň na chvíli přál žít jejich klidný a neuspěchaný život. Tahiti stejně jako ostatní ostrovy Francouzské Polynésie dnes žije především z příjmů z turistického ruchu. Mnozí lidé se však i nadále věnují zemědělství a rybolovu. Z ostrova se vyváží hlavně černé perly, ovoce, vanilka, květiny a ryby.

Nejvíce obyvatel (asi 130 tisíc) žije v hlavním městě Papeete ležícím na severozápadním pobřeží ostrova. Papeete je ekonomickým a politickým centrem a také centrem vzdělání. Nachází se zde francouzská univerzita „Université de la Polynésie Française“, kterou navštěvují asi 2 tisíce studentů a cca 60 výzkumníků. Toto pulzující město ožívá hlavně ve večerních hodinách, je totiž plné barů, restaurací a diskoték. Zábava se tak může protáhnout až do ranních hodin. V Papeete se nachází také mezinárodní letiště, přístav zámořských lodí i jachet milionářů. Najdete zde rovněž úřady, banky, nemocnici, obchodní centra, ale i místní trhy s tradičními výrobky a suvenýry.

Na Tahiti panuje tropické klima a střídají se zde dvě hlavní období – sucha a dešťů. Období dešťů trvá od listopadu do dubna a v tuto dobu je třeba počítat často se zataženou oblohou a větším množstvím srážek. Nejsušším měsícem je oproti tomu srpen. Průměrné teploty se po celý rok pohybují mezi 27 až 30 stupni Celsia. Historicky nejnižší naměřená teplota na Tahiti byla 16 ˚C.

Tahiti nabízí neomezené množství aktivit. Vnitrozemí s vysokými horami láká milovníky pěší turistiky, zatímco pobřeží s průzračně čistými vodami oceánu přitahuje potápěče a šnorchlisty. Při potápění v Tichém oceánu je možné se setkat s hejny exotických pestrobarevných rybek, s rejnoky, delfíny, žraloky i murénami. Z hlubin oceánu se ozývá zpěv keporkaků. Oblíbené jsou také ponory ke starodávným vrakům lodí, které ztroskotaly u zdejších břehů. V oblasti je mnoho potápěčských center, vhodných pro začátečníky i pokročilé, potápění si tak může vyzkoušet naprosto každý. Západní pobřeží ostrova lemované vulkanickými černými plážemi a omývané divočejšími vlnami zase láká surfaře a další vyznavače vodních sportů. Vyzkoušet můžete vodní lyžování, parasailing, kitesurfing či jízdu na katamaránech. Jestliže dáváte přednost „suchozemským“ sportům, jistě vás potěší golfové hřiště Oliver Breaud International Golf Course Atimalbo s parem 72.